V sobotu ráno přijíždíme na Cínovec a já nevěřím vlastním očím. Stromy jsou tady obaleny bíle, je zima, prší a začíná i sněžit. Pro nás ze Slaného, kde nebyl sníh ani v zimě je to neuvěřitelný zážitek. Jirka Kalous jedoucí na Oldově stodvacítce pouští stěrače, ale hoří jen pojistky. Mně stěrače fungují, ale po zapnutí ventilátoru topení mě přešel usměv, nerozebíhá se. Nerozebíhá se ani na stodesítce erku u Petra Václavíka a tak to u nás v autech vypadá jako někde v prádelně.

  Nejdříve jedeme dvě tréninkové jízdy. Ty naznačily, že 7100 metrů dlouhý kopec bude svádět nerovný souboj s motorama našich škodovek. Prší a trať začíná namrzat. Naše letní pneumatiky až kdesi z Číny odmítají držet ideální stopu a ani do zatáčení se jim nechce. Nedaří se mi projíždět horní vracečku, tak jak bych chtěl. Zdánlivě lehká zatáčka tak lehká není a hlavně to v ní klouže. Opět předvádím svůj jízdní styl zeširoka, divákům se to líbí mně už méně a zatáčka mi začíná být malá. Přesto vyhrávám obě měřený jízdy, Petr Václavík na erku těsně za mnou a za námi Zdeněk Veselý na Citroenu Saxo.

  To už stojíme na startu první ostrý jízdy. Moje nervozita stoupá jako ručička na teploměru mojí stotřicítky. Červená světla zhasínají, rozsvěcují se zelená a já vyrážím na svůj premiérový závod do kopce. Jedna, dva, řadím trojku a plný plyn, sedmapůl tisíce otáček mě žene dopředu. Projíždím bezchybně všechny retardéry. Je to dobrý, je to dobrý, říkám si v duchu, ale v tom přichází horní vracečka, začínám se točit dokola, vůbec nevím, kde je prává a kde je levá strana silnice. Připadám si jak voda ve vypouštěném umyvadle. Dostal jsem ukázkové hodiny, ale pokračuju dál. Diváci nadšeně tleskají. Po chvilce je tu cíl, časomíra ukazuje čas 4:10:44, Petr zajíždí 4:02:56, ale Veselý na Saxu je rychlejší.

  V depu už se pilně pracuje. Olda s Jirkou mění svíčky a kabely, ale jejich škodovka dál kucká a nejde odspoda. Bohužel si tu svojí smůlu nevybrali ještě celou. Na mě bliká kontrolka od mazání. Říkám si: „asi se zbláznila, olej tam přeci musí být“. Jaký bylo moje zděšení – skoro žádnej tam nebyl a z měrky se prášilo jak někde na Sahaře. Doktor Beneš láteří nad motorem svýho Rapida. Věnoval mu pečlivou přípravu a motor stejně nejede.

  Druhou jízdu zajíždím za 3:55 a třetí dokonce za 3:51. Petr je rychlejší a jezdí časy 3:53 a 3:49. Ve třetí jízdě porážím Zdeňka Veselého na Saxu, ale není mi to nic platné. Petr Václavík vyhrává třídu ST do 1400, Zdeněk Veselý na druhém místě a já třetí flek. Super! Zavládla vítězná nálada. Oba dva jsme na bedně. Bohužel kopec zvítězil nad motorem Oldovy škodovky, kterou jezdí Jirka Kalous. Otevřený víko motoru po dojetí do cíle nevěštilo nic dobrýho. Z motoru stříká voda. Na sedmém místě ve skupině je ještě Jirka Beneš, který už startuje za Historic Team Slaný se svým Rapidem. Statečně s námi bojovala Lída Kučabová z For Fun Teamu a musím uznat, že Lída svou Ladu 2101 mistrně ovládá a mezi námi se určitě neztratila.

  Ve třídě ST nad 2000 bojoval Milan Kučaba tentokráte jedoucí za Historic Team Slaný na dalším Oldově autě a to Fiatu Punto GT. Bohužel bedna mu utekla o pár vteřinek a tak na něj zbylo nepopulární čtvrtý místo.

  Byl to pro nás první závod do vrchu v Krušnohorském poháru. Myslím, že nás to všechny dost nadchlo. Seznámil jsem se s klukama ze safety caru a s ředitelem poháru Vláďou Krejčím, se kterým jsem si doteďka jen mailoval. Je to dobrá parta, takže kluci jen tak dál, děláte to dobře.

Foto z akce ve fotogalerii.

Libor

Nové fotografie ze Slánského oválu zde

V březnovém Slánském videomagazínu vyšla kratičká reportáž i o našem závodě na plochodrážním stadionu. Videoreportáž začíná v čase 16:25. Ke shlédnutí ZDE.

Jak dobře víte, je jaro časem otevírání studánek a probouzení přírody. Jaro ale také otevírá vrata do garáží a dílen, kam uschovali své čtyřkolové partnery před zimní slotou jejich majitelé. Někteří je nechali odpočívat zimním spánkem, jiní je z něho probouzeli odstraňováním jejich neduhů a vylepšováním již dříve několikrát vylepšeného. A první z letošního čtyřdílného seriálu závodů automobilů na ploché dráze ve Slaném byl příležitostí k jejich vyzkoušení a ke konfrontaci s početnou konkurencí.

Autor, legenda a šéf

Pořadatelem a vynálezcem tohoto seriálu je neúnavný organizátor, jezdec a mistr motoristické alchymie Libor Břížďala, který začátkem roku založil z nedostatku osobního vytížení Historic team Slaný, kteréhož to sdružení je ředitelem.

Gejzík Břížďala

V sobotu 31. března se konal první díl letošního kvarteta závodů. Jeho přípravy provázela starost o počasí, které bylo rozhodujícím faktorem pro to, aby auta mohla být vpuštěna na trať. To bylo nakonec pořadatelům příznivě nakloněno a ač v sobotu předvedlo svojí horší podobu, v předchozích dnech se chovalo vzorně a pomohlo tak upravit povrch oválu do požadovaného stavu.

Jiří Uhlík je šťastným majitelem krásného Forda Mk I

V devět hodin ráno tak stálo na startu skoro čtyřicet soutěžících a před nimi úkol dne, tedy absolvovat co nejrychleji v pěti jízdách tři kola po oválu. Pro ztížení technické náročnosti a také jako bezpečnostní zpomalovací prvek byl v každém kole kromě retardérů v polovině rovinek zařazen výjezd z oválu do jakéhosi depozitního prostoru za mantinely v první zatáčce po startu. Tato smyčka zatraktivnila závodícím požitek z jízdy a už dnes se uvažuje o její delší variantě.

Jirka Kalous spěchá ....

Součástí programu byla návštěva Ladislava Křečka, který pozvání do Slaného ochotně přijal. Ten mezi svým vyprávěním podepisoval svoji životopisnou knihu od Daniela Porazila, fotografie z dob jeho aktivní účasti v továrním týmu AZNP Škoda i z posledních let jeho soutěžácké kariéry, ale i kapoty vozů. Pochvalně se vyjádřil o entuziasmu pořadatelů těchto ryze amatérských klání. Setkání s ikonou našeho rallye sportu bylo pro zúčastněné velkým zážitkem. Slánské rodáky zaujalo líčení o vojenské službě, kterou pan Křeček prodělal právě v jejich městě a všechny pak vyprávění o jeho vstupu do továrního týmu a o poměrech v něm. O svých úspěších na našich i zahraničních tratích skromně pomlčel. Nadmíru zajímavé bylo i povídání na téma jeho spolupráce s týmem Jana Kopeckého v domácím mistrovství, ale hlavně v šampionátu IRC. Celý realizační tým mu touto cestou ještě jednou děkuje za jeho účast a trpělivost.

Jízda na úkor rychlého času v šéfově podání

Časový harmonogram se oproti plánu poněkud posunul a místo plánovaných pěti jízd byl o jedno kolo zkrácen na jízdy čtyři. Sportovní hodnota podniku tím ale nijak neutrpěla. Na trati se dál bojovalo o setiny vteřin, které odečítala elektronická časomíra.

Různorodé startovní pole, obsahovalo pestrou paletu značek. Limitem pro umožnění startu je platná STK a zrod vozu do roku 1985,. Největší zastoupení měly samozřejmě různé modifikace Škodovek. Za nimi byla co do počtu skupina Trabantů, ale v seznamu převzatých bylo i Audi Quattro, Ford, VW, BMW, Lada, Alfa Romeo, Lancia nebo Matra Simca. Zpestřením pak byla off-roadová čtyřnápravová Tatra, jejíž majitel odvážel zájemce o svezení na nedalekou motokrosovou trať. Po návratu pak všichni pobledlí odvážlivci jednohlasně potvrzovali, že to je teda NĚCO.

Šteflík

V Historic teamu Slaný, kterého jsem členem mimo jiné i já, je nespornou jezdeckou hvězdou Jan Brabec junior. Se svým VW Golfem první generace, kterého s otcem během letošní zimy pořídili a posléze opečovávali do konkurence schopného stavu, dokáže zajíždět nenápadnou jízdou velmi rychlé časy bez větších výkyvů. Ty ho v celkovém součtu vynesly na nejvyšší stupeň. Zároveň se stal i majitelem nejrychlejšího času, který má hodnotu 2.14.22. min.

Tabákové torpédo

Strategii v týmu určili jednoznačně jeho šéf Libor a manažer Oldřich Kocál. „Na stupeň nejvyšší zaútočí Honza.“ Tento plán se podle výše uvedených faktů podařilo splnit jednoznačně. Do první desítky se probojoval ještě Jiří Kalous na stodvacítce, který po návratu z Indie měl zřejmě naspěch. V duchu hesla “Mládí vpřed“ byl rychlejší svého otce Břížďala Jan, který skončil mezi dalšími členy týmu na třináctém místě. Před ním byl Radek Urban se svým pečlivě připraveným Rapidem a za ním čtrnáctý Václavík Petr a jeho vizuální replika “erka“ legendární posádky Srnský – Syrovátko. Břížďala otec, ostřílený to matador a vítěz loňského seriálu jízd pravidelnosti historických vozů, pamatoval svým jezdeckým stylem na diváky a jeho atraktivní jízda ze široka mu vynesla osmnáctou příčku. Při hodnocení jeho výsledku musíme my, jeho podřízení, uznale pokyvovat hlavou, ať už si o něm v duchu myslíme cokoliv. Šéf je šéf. Klubový Trabantista tělem, duší i životem se jmenuje Martin Štefl a svého synka a dědice vede ve stejném duchu. Ten byl proto nucen usednout na místo spolujezdce, aby nasával východoněmecké geny plastového zázraku při závodní jízdě. Tato skutečnost Martina výrazně zpomalila, ale malý Šteflík určitě neusedal do Trabiho proti svému přesvědčení.

Tatra off-road

Jiný Trabant, kterého mistrovsky ovládal Vojtěch Cígler, skončil k překvapení všech přítomných na druhém místě a třetí obsadil soutěžák Aleš Hodouš na Škodě 1000 MB. Jak je vidět, na oválu nerozhoduje ani tak výkon motoru, jako jezdecká vyzrálost. Můj závodní speciál se jmenuje Škoda 120. Ptáte se, co je na něm speciálního? Má totiž transplantovaný kompletní hnací agregát z Rapida. Pořídil jsem ho začátkem února a týmový manažer vymyslel k jeho tabákové barvě válečné zbarvení, které z něho dělá štiku startovních polí. Výkonnostní graf je naše sladké tajemství a vaše eventuelní dotazy ohledně něj jsou zcela zbytečné. Vždyť i ve velkém světě WRC mají všechny vozy 300 koní a vlak přes to nejede. Protože byl závod pneumatikovou loterií, padla naše volba na šotolinové Micheliny, které dovezly Pavla Siberu v roce 1994 k desátému místu na Rallye Akropolis. Při pohledu na ně zjihl na chvíli i pan Křeček. Jako zkušený a rozvážný člověk jsem dostal strategický úkol nejvyšší odpovědnosti, a sice krýt zbytku týmu záda. Dokázal jsem nepodlehnout tíze okamžiku a úkol se mi podařilo splnit beze zbytku, což tvrdím se vší odpovědností. Udržel jsem za sebou celou rozvášněnou smečku tříčlenného dámského jezdeckého pole a jako prémii ještě tři chlapy. V získání skalpu dalších soutěžících mě zabránila banální závada brzdového systému, když se mému oři v cíli třetí jízdy odporoučela brzdová trubka pravého předního kola a také psychická deka v první jízdě. Tu vyvolala vzpomínka na podzimní volný závod, ve kterém mě půjčený BMW vtáhl po výjezdu z retardéru do tak těsné blízkosti mantinelu, že se aerodynamickým tlakem zdeformoval pravý přední blatník.

Tři členové Šteflovic rodiny

Auta teď vystřídají na oválu ve Slaném plochodrážní motorky a tak se druhý díl seriálu odehraje až v září. Do té doby snad někdo stihne vyměnit na “tabákovém torpédu“ brzdové trubky a týmovou strategii si znovu vnutit nenechám. Už teď se třicátá příčka celkového pořadí otřásá v základech. Pokud by se přihlásilo méně než třicet startujících, jsem odhodlán atakovat ještě vyšší mety. K tomu mi dopomáhej sám velký Oktan, dobrý to patron všech motoristů.

U pravého předního kola se právě vytvořila kaluž brzdové kapaliny

Zveřejněno s laskavým svolením Jirky Fryjeho

zdroj: www.eWRC.cz

Máme za sebou první soutěž z našeho seriálu Speedway Historic 2012. Sice nás trochu potrápilo počasí, ale jakžtakž to vydrželo celé dopoledne bez deště. Odpoledne trochu zapršelo, ale myslím si, že to nemělo žádný větší vliv na průběh soutěže.

  Oproti loňskému roku, kdy jsme jezdili prakticky po ovále jen doleva se dvěma retardéry, jsem letos část tratě postavil i mimo plochodrážní ovál. A ostrou vracečkou okolo velkého sudu jsem pár lidem zamotal hlavu a přidělal pár vrásek na čele. Myslím si ale, že to bylo ku prospěchu věci. Trať už nebyla tak rychlá, naopak byla o hodně techničtější a atraktivnější a hlavně to přestály všechny mantinely kolem oválu, což loni se moc nepovedlo. Další změnou bylo to, že se škrtal nejpomalejší čas a každý měl tak možnost nápravy jedné jízdy.

  Na start se nakonec postavilo 37 soutěžících z celkově 42 přihlášených, takže super. Největší zastoupení měla škodovka a výrobky z bývalé NDR se značkou Trabant. A musím uznat, že trabantisti byli pekelně rychlí, takže pánové klobouk dolů. K vidění byl i krásný Ford Escort MK I Jirky Uhlíka, majestátné Audi Coupe GT Aleše Urbana, italské krásky Lancie Beta Monte Carlo Attilia Škvora, nebo Alfa Romeo Giulia Karla Tomeše, ale i třeba málo vídaná Matra Simca Bagheera Martina Kutiny.

  Na desátou hodinu podle naší domluvy dorazil pan Ladislav Křeček. Pro mnohé z nás byl tento „velký kluk“ nezapomenutelným zážitkem. Vidět a hlavně mluvit s takovou legendou československého a posléze českého rallyesportu se nepodaří každý den. Ochotně podepisoval knížky, fotky, viděl jsem i podpisové karty a dokonce já, Gejzík a Jarda máme jeho podpis i s věnováním na kapotách našich škodovek. Za ten podpis jsem byl šťastnej, jako kdyby mě políbila samotná Ilona Csáková.

  Dámský pohár suveréně vyhrála Lída Kučabová s For Fun Teamu Zlonice a to i přesto, že v poslední jízdě na svém žigulíku pochroumala pravý přední blatník a nárazník, ale nevadí, kovadlina byla v pohotovosti. Druhé místo obsadila Jaruška Broulíková a třetí Jíťa Řeháková, které bohužel v druhé sérii jízd vypověděla škodovka službu.

  Zato mezi chlapama se bojovalo na ostří nože. Vítězný Honza Brabec mladší na VW Golf I sázel všechny časy kolem 2 minut 15 sekund, což bylo úplně super. Až jsem ho podezíral, že jede jen dvě kola. Zdatně mu ale sekundovali Vojtěch Cígler na Trabantu a Aleš Hodouš na Škodě 1000MB a čtvrtý Kája Vodochodský opět na Trabantu. Vítězný pohár sice zůstal ve Slaném, ale do první bodovaný desítky se z nás dostal už jen Honza Brabec starší na šestém místě a Jirka Kalous na místě osmém. Trochu kaňkou na průběhu závodu byla přemotivovanost jednoho závodníka, který asi neví kdy má ubrat plyn aby mohl bezpečně zastavit a žahnul to Karlíkovi Vodochodskejch do Trabanta. Naštěstí se tentokráte nic vážného nestalo, ale budu muset na příště cíl jízdy přemístit někam jinam na bezpečnější místo.

  Poděkování patří všem, co mi pomáhají aby tato akce mohla fungovat a zvláštní poděkování patří tentokráte traťovým maršálům, protože ti museli řádně vymrznout.

  Doufám že všem, nebo alespoň většině se Slánský ovál líbil a rádi přijedou příště zase.

Takže na viděnou v září.

     Libor 

  více fotek zde a zde.