Slánský ovál 2012 - part one
Jak dobře víte, je jaro časem otevírání studánek a probouzení přírody. Jaro ale také otevírá vrata do garáží a dílen, kam uschovali své čtyřkolové partnery před zimní slotou jejich majitelé. Někteří je nechali odpočívat zimním spánkem, jiní je z něho probouzeli odstraňováním jejich neduhů a vylepšováním již dříve několikrát vylepšeného. A první z letošního čtyřdílného seriálu závodů automobilů na ploché dráze ve Slaném byl příležitostí k jejich vyzkoušení a ke konfrontaci s početnou konkurencí.
Autor, legenda a šéf
Pořadatelem a vynálezcem tohoto seriálu je neúnavný organizátor, jezdec a mistr motoristické alchymie Libor Břížďala, který začátkem roku založil z nedostatku osobního vytížení Historic team Slaný, kteréhož to sdružení je ředitelem.
Gejzík Břížďala
V sobotu 31. března se konal první díl letošního kvarteta závodů. Jeho přípravy provázela starost o počasí, které bylo rozhodujícím faktorem pro to, aby auta mohla být vpuštěna na trať. To bylo nakonec pořadatelům příznivě nakloněno a ač v sobotu předvedlo svojí horší podobu, v předchozích dnech se chovalo vzorně a pomohlo tak upravit povrch oválu do požadovaného stavu.
Jiří Uhlík je šťastným majitelem krásného Forda Mk I
V devět hodin ráno tak stálo na startu skoro čtyřicet soutěžících a před nimi úkol dne, tedy absolvovat co nejrychleji v pěti jízdách tři kola po oválu. Pro ztížení technické náročnosti a také jako bezpečnostní zpomalovací prvek byl v každém kole kromě retardérů v polovině rovinek zařazen výjezd z oválu do jakéhosi depozitního prostoru za mantinely v první zatáčce po startu. Tato smyčka zatraktivnila závodícím požitek z jízdy a už dnes se uvažuje o její delší variantě.
Jirka Kalous spěchá ....
Součástí programu byla návštěva Ladislava Křečka, který pozvání do Slaného ochotně přijal. Ten mezi svým vyprávěním podepisoval svoji životopisnou knihu od Daniela Porazila, fotografie z dob jeho aktivní účasti v továrním týmu AZNP Škoda i z posledních let jeho soutěžácké kariéry, ale i kapoty vozů. Pochvalně se vyjádřil o entuziasmu pořadatelů těchto ryze amatérských klání. Setkání s ikonou našeho rallye sportu bylo pro zúčastněné velkým zážitkem. Slánské rodáky zaujalo líčení o vojenské službě, kterou pan Křeček prodělal právě v jejich městě a všechny pak vyprávění o jeho vstupu do továrního týmu a o poměrech v něm. O svých úspěších na našich i zahraničních tratích skromně pomlčel. Nadmíru zajímavé bylo i povídání na téma jeho spolupráce s týmem Jana Kopeckého v domácím mistrovství, ale hlavně v šampionátu IRC. Celý realizační tým mu touto cestou ještě jednou děkuje za jeho účast a trpělivost.
Jízda na úkor rychlého času v šéfově podání
Časový harmonogram se oproti plánu poněkud posunul a místo plánovaných pěti jízd byl o jedno kolo zkrácen na jízdy čtyři. Sportovní hodnota podniku tím ale nijak neutrpěla. Na trati se dál bojovalo o setiny vteřin, které odečítala elektronická časomíra.
Různorodé startovní pole, obsahovalo pestrou paletu značek. Limitem pro umožnění startu je platná STK a zrod vozu do roku 1985,. Největší zastoupení měly samozřejmě různé modifikace Škodovek. Za nimi byla co do počtu skupina Trabantů, ale v seznamu převzatých bylo i Audi Quattro, Ford, VW, BMW, Lada, Alfa Romeo, Lancia nebo Matra Simca. Zpestřením pak byla off-roadová čtyřnápravová Tatra, jejíž majitel odvážel zájemce o svezení na nedalekou motokrosovou trať. Po návratu pak všichni pobledlí odvážlivci jednohlasně potvrzovali, že to je teda NĚCO.
Šteflík
V Historic teamu Slaný, kterého jsem členem mimo jiné i já, je nespornou jezdeckou hvězdou Jan Brabec junior. Se svým VW Golfem první generace, kterého s otcem během letošní zimy pořídili a posléze opečovávali do konkurence schopného stavu, dokáže zajíždět nenápadnou jízdou velmi rychlé časy bez větších výkyvů. Ty ho v celkovém součtu vynesly na nejvyšší stupeň. Zároveň se stal i majitelem nejrychlejšího času, který má hodnotu 2.14.22. min.
Tabákové torpédo
Strategii v týmu určili jednoznačně jeho šéf Libor a manažer Oldřich Kocál. „Na stupeň nejvyšší zaútočí Honza.“ Tento plán se podle výše uvedených faktů podařilo splnit jednoznačně. Do první desítky se probojoval ještě Jiří Kalous na stodvacítce, který po návratu z Indie měl zřejmě naspěch. V duchu hesla “Mládí vpřed“ byl rychlejší svého otce Břížďala Jan, který skončil mezi dalšími členy týmu na třináctém místě. Před ním byl Radek Urban se svým pečlivě připraveným Rapidem a za ním čtrnáctý Václavík Petr a jeho vizuální replika “erka“ legendární posádky Srnský – Syrovátko. Břížďala otec, ostřílený to matador a vítěz loňského seriálu jízd pravidelnosti historických vozů, pamatoval svým jezdeckým stylem na diváky a jeho atraktivní jízda ze široka mu vynesla osmnáctou příčku. Při hodnocení jeho výsledku musíme my, jeho podřízení, uznale pokyvovat hlavou, ať už si o něm v duchu myslíme cokoliv. Šéf je šéf. Klubový Trabantista tělem, duší i životem se jmenuje Martin Štefl a svého synka a dědice vede ve stejném duchu. Ten byl proto nucen usednout na místo spolujezdce, aby nasával východoněmecké geny plastového zázraku při závodní jízdě. Tato skutečnost Martina výrazně zpomalila, ale malý Šteflík určitě neusedal do Trabiho proti svému přesvědčení.
Tatra off-road
Jiný Trabant, kterého mistrovsky ovládal Vojtěch Cígler, skončil k překvapení všech přítomných na druhém místě a třetí obsadil soutěžák Aleš Hodouš na Škodě 1000 MB. Jak je vidět, na oválu nerozhoduje ani tak výkon motoru, jako jezdecká vyzrálost. Můj závodní speciál se jmenuje Škoda 120. Ptáte se, co je na něm speciálního? Má totiž transplantovaný kompletní hnací agregát z Rapida. Pořídil jsem ho začátkem února a týmový manažer vymyslel k jeho tabákové barvě válečné zbarvení, které z něho dělá štiku startovních polí. Výkonnostní graf je naše sladké tajemství a vaše eventuelní dotazy ohledně něj jsou zcela zbytečné. Vždyť i ve velkém světě WRC mají všechny vozy 300 koní a vlak přes to nejede. Protože byl závod pneumatikovou loterií, padla naše volba na šotolinové Micheliny, které dovezly Pavla Siberu v roce 1994 k desátému místu na Rallye Akropolis. Při pohledu na ně zjihl na chvíli i pan Křeček. Jako zkušený a rozvážný člověk jsem dostal strategický úkol nejvyšší odpovědnosti, a sice krýt zbytku týmu záda. Dokázal jsem nepodlehnout tíze okamžiku a úkol se mi podařilo splnit beze zbytku, což tvrdím se vší odpovědností. Udržel jsem za sebou celou rozvášněnou smečku tříčlenného dámského jezdeckého pole a jako prémii ještě tři chlapy. V získání skalpu dalších soutěžících mě zabránila banální závada brzdového systému, když se mému oři v cíli třetí jízdy odporoučela brzdová trubka pravého předního kola a také psychická deka v první jízdě. Tu vyvolala vzpomínka na podzimní volný závod, ve kterém mě půjčený BMW vtáhl po výjezdu z retardéru do tak těsné blízkosti mantinelu, že se aerodynamickým tlakem zdeformoval pravý přední blatník.
Tři členové Šteflovic rodiny
Auta teď vystřídají na oválu ve Slaném plochodrážní motorky a tak se druhý díl seriálu odehraje až v září. Do té doby snad někdo stihne vyměnit na “tabákovém torpédu“ brzdové trubky a týmovou strategii si znovu vnutit nenechám. Už teď se třicátá příčka celkového pořadí otřásá v základech. Pokud by se přihlásilo méně než třicet startujících, jsem odhodlán atakovat ještě vyšší mety. K tomu mi dopomáhej sám velký Oktan, dobrý to patron všech motoristů.
U pravého předního kola se právě vytvořila kaluž brzdové kapaliny
Zveřejněno s laskavým svolením Jirky Fryjeho
zdroj: www.eWRC.cz