která celý den startovala a taky řádně mrzla na startu Slánského oválu, je moje výborná kamarádka Pavla Hubičková z Liberce? Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, kdyby to nebyla vnučka Leopolda Lancmana. S cestovním dvoudvéřovým Aero Minor se Leopold Lancman zúčastnil v roce 1949 Rallye Monte Carlo a společně se spolujezdcem Mílou Štípkem se umístili ve své třídě na druhém místě. Na RMC startoval Lancman i v roce 1950, ale tentokrát musel vzdát. Za úspěšnou sportovní kariéru obdržel Lancman v roce 1962 titul Mistra sportu. 

 Když se náhodou ocitnete v obýváku u Pavly doma v Liberci, zůstanete stát s otevřenou pusou a nebudete věřit vlastním očím. Kolem sebe uvidíte spoustu pohárů včetně originální tabulky s logem RMC, kterou měl děda připevněnou na svém autě  (je to právě ta na černobílé fotografii Minoru, vpravo). I Pavla jde v dědových stopách. Jezdí jako spolujezdec a naposledy seděla na horkém křesle spolujezdce při Krkonošské rallye 2011. Pravidelně se zúčastňuje seriálu pravidelnosti historických vozidel.

Libor

  Výzva k zaplacení startovného - Prosíme přihlášené posádky o zaplacení startovného 3500,- do 15.3.2012 na číslo účtu 43-4217340207/ 0100, jako variabilní symbol uveďte své nynější startovní číslo / pozor st. čísla se budou ještě při vydání oficiální startovní listiny měnit/. Po 15. březnu budou posádky, které nezaplatí vyškrtnuté a nahrazené náhradníky! V současné době je ve startovce 154 posádek a devět náhradních z jedenácti států. Zde je stručný popis akce pro „ nováčky“. Vždy se totiž najdou 2-3 posádky, které jsou překvapené, do čeho to vlezly:-)

RALLYE PRAHA REVIVAL 2012

  Mototuristická akce, která má v sobě prvky rallye 70tých let. V žádném případě se nejedná o nějakou vyhlídkovou jízdu pro staříky, či předváděcí jízdu pro naleštěné ameriky. Průměry jsou velmi svižné, ovšem vše stihnutelné za dodržování dopravních předpisů! Velmi se osvědčilo používání radarových pistolí / budou tedy opět/. Hlavním cílem je sobotní večer a vzpomínání na doby minulé, a že si to legendy umí užít, to je snad již všeobecně známé.... Akce je zpestřena tzv. SS / show section/ na bezpečných místech jako letiště, plochá dráha apod. Tyto úseky nejsou povinné. Na trati dále najdete PK – průjezdní kontroly, ČK – časové kontroly, RK- radarové kontroly a KP – kontrola dodržování průměru. Itinerář bude také v angličtině. Celková délka kolem 500km. 1% tratě je na rozbitých cestách a šotolině!

www.edda.cz

Co formovalo moji motoristickou duši.

Odjakživa bydlím v Praze Břevnově, a to už pár desítek let je. Stávám se pomalu pamětníkem. Teprve nedávno jsem si ale uvědomil, že tato lokalita měla podstatný vliv na zrod mého celoživotního zájmu. Teda kromě o maličko staršího kamaráda Karla. Břevnov a jeho nejtěsnější okolí býval v dobách mého jinošství motoristickou Mekkou Prahy.

Kousek od domu, kde jsem bydlel, byla takzvaná Cihelna. Oficiálně se to místo jmenovalo Na Panenské, ale co je nejdůležitější, jezdil se tam závod motocyklů do strmého vrchu. Kdykoliv jsme zaregistrovali zvýšenou činnost v okolí tohoto šedesát metrů dlouhého a velmi příkrého kopce, ochotně jsme na sebe brali riziko domácích sankcí a zákaz nezákaz jsme upalovali pozorovat přípravy. Již tak těžko pokořitelná trať se dělala ještě nesjízdnější několika příčnými překopy. Až k vrcholu jí lemovaly dvě řady, po metru od sebe vzdálených praporků, které vymezovaly její šířku a sloužily jako počítadlo dosažených metrů. Když nás některý z pořadatelů nechal, abychom mu podali krumpáč, nebo zapíchli na místo, které nám ukázal, jeden z praporků, cítili jsme se stejně, jako bychom v závodě zvítězili. Tam jsme se poprvé setkali se jmény, jako Oldřich Hamršmíd, Ervín Krajčovič, Vlastimil Válek, Petr Dobrý, ale taky František Šťastný. Ten si na tohle klání odskočil z okruhů. A protože František uměl za každými řídítky a na každém povrchu, byl součet jeho metrů, dosažený ve čtyřech jízdách, dost vysoký na to, aby za sebou nechal nejednoho terénáře. Tenhle závod pravidelně vysílala Československá televize.

Na druhou stranu od domova nás častěji lákalo burácení plochodrážních motorek. Extraliga se na Rudé hvězdě na Markétě jezdila přece jen častěji a trénovalo se. Koukali jsme celé hodiny na nácviky startů a naklopení motocyklu do zatáčky a domů se vraceli jak horničtí učni po praktické výuce. Pamatuju na Luboše Tomíčka, který později tragicky zahynul. Na jeho počest se začal každoročně konat, vždy den po pardubické Zlaté přilbě, memoriál, nesoucí jeho jméno. To už byl podnik světové úrovně, kterého se dodnes zúčastňuje plochodrážní elita. Na jednom z ročníků se mi podařilo dostat se do depa a sesbírat autogramy těch opravdu nej. Ole Olsen, Ivan Mauger, Jiří Štancl, nebo Miloslav Wrener jsou jména, která napsala kus historie plochodrážního sportu.

Plochá dráha na Markétě

Na 1. nebo možná 9. května se na Strahovském stadionu jezdíval motokros, kterému vévodila překážka zvaná Velbloud a jednou se zde konala dokonce i plochá dráha. Ta se zde ale už dříve, po skončení války, jezdila. Hvězdou tehdejších bitev v oblacích prachu byl František Juhan. Před válkou bydlel na Malé Straně, stejně jako moje tehdy asi čtyřletá maminka. Po vítězném tažení přijel domů, jak se říká “ po ose “, se zlatým věncem na krku, maminku posadil na řídítka a objel s ní čestné kolečko po Plácku.

Strahov byl, kromě Spartakiád, kam můj tatínek chodil časně ráno nakupovat do stánků, hlavně Strahovský okruh. Díky tatínkově nespavosti jsme tak měli tranzistorové rádio, umělohmotné perlové korále, nebo třeba pomeranče, protože Spartakiády byly provázeny demonstrací úspěchů socialistického hospodářství. Díky okuhovým závodům pak první motoristické prožitky. Zvuky vytáčených motorů v klesání k Malovance bylo slyšet až dolů do břevnovského dolíčku. To byl pro nás s Karlem signál k další dobrodružné výpravě. Závody to bývaly kombinované a my jsme s otevřenými pusami sledovali z pískovců nad klesající částí trati, nebo z dřevěného mostu nad silnicí mezi hřišti na Puši, řítící se automobily a motocykly a dokonce i sidecary. Kdo seděl za jejich volanty a řídítky jsme nevěděli a nijak nás to netrápilo. Hypnotizovala nás rychlost, kterou kolem nás prolétávaly, kvílení pneumatik a burácení motorů. Až později, když jsme pozorovali Vladimíra Hubáčka na Lotusu a Václava Bobka na boleslavské ef trojce, jak bojovali s blyštivě stříbrnou formulí Heinze Melkuse, jsme věděli, že tady svoje stopy nagumoval třeba závodík Vlček se svojí Magdou. Tu zkonstruoval na jednom pražském dvorku, aby jí musel znovu rozebrat, protože celá se nevešla do průjezdu. Pak ji před domem zase složil a jel pokořit soupeře na některý z okruhů.

Ford Capri posádky Chlup – Hrodek na trati Rallye Berounka

O něco výš a o několik roků dál, se na strahovské pláni, v místech, kde stojí retranslační věž, startovala a měla cíl Rallye Berounka. Její rychlostní zkoužky zavedly startující na silničky Karlštejnska a také na trať o mnoho let později vzniklého Pražského rallye sprintu, do Radotína.

Škoda 110 L rallye s neobvyklým umístěním chladiče

Ob jeden dům od nás bydlel okruhář Antonín Tvrdý. Startoval s Alfou Romeo 1300 GT a občas ji připravoval ve dvoře a my jsme přes plot jeho počínání sledovali. Pro denní potřebu používal Alfu Romeo Giulii a já se odhodlával poprosit ho, aby mě v ní svezl. Nikdy to odhodlání ve mně ale nedozrálo.

Z nedaleké Parléřovy ulice vyrážel na okruhy a vrchy, s Renaultem R 8, naloženým na nákladním autě, Jiří Hák. Milovali jsme jeho podvečerní testování na tehdejší ulici Pionýrů. Směrm k Markétě auto ohřál a ve směru opačném si pak ověřoval, zda jsou předstih a bohatost nastaveny na optimální hodnoty. Zvukový projev jeho vozu byl doprvázen neméně hlučnými projevy nevole z úst našich maminek, ale pro nás to byly chvíle blaha.

Jiří Hák a Renault 8 Gordini na trati závodu do vrchu Zbečno – Sýkořice

Pět, nebo šest stanic tramvají číslo osm, to podle toho kde jsme nastoupili, nebo delší procházka, a byli jsme u stadiónu Sparty na Letné, ale taky pár kroků od Technického muzea. Tam naše cesty končily pravidelně nejméně dvakrát v měsíci. Pokaždé jsem fascinovaně hleděl na dvanáctiválcový monopost Mercedes-Benz W 154 po Rudim Caracciolovi.

Škoda 120 posádky Jelínek – Kvaizar z roku 1972

A na Spartě nás nezajímal fotbal, ale Rallye Praha a v roce 1974 i Rallye Škoda, které se odtud startovaly.

Šimek – Landecký a vzorově připravená Škoda 100

Trať prvně jmenované vedla do okolí Křivoklátu a já jsem se tehdy dostal na rychlostní zkoušku v blízkosti Skryjí. Na klesajícím šotolinovém úseku, zakončeném průjezdem potoka, jsem jednoho teplého podvečera v roce 1972 sledoval Vladimíra Hubáčka, Karla Trojana, Václava Pecha, dnes staršího a spoustu dalších, nadšených soutěžáků.

Legenda motoristického sportu Vladimír Hubáček a Alpina A 110

Posádka Trojan – Šlemín a Wartbutg 353

Václav Pech starší a Škoda 1100 MB ve třídě B5

Fiat 128 coupé 1300, tehdejší štika rallye a vrchů. A štika patří do vody…

Fiat 850 se na tratích rallye objevoval jen zřídka. Tenhle patřil, pokud se nepletu, Petru Martinovskému z Karlových Varů

O dva roky později pak pod tribunou letenského stadionu probíhala přejímka pražské větve hvězdicové jízdy prvního ročníku Rallye Škoda a premiéra vozů Škoda 180 a 200 RS.

První ročník Rallye Škoda a mladoboleslavký "Stratos"

Za motolskou nemocnicí bývalo vojenské cvičiště. Zmínka o něm je už ve Švejkovi. Tam jezdil feldkurát Otto Katz žehnat plukům, odjíždějícím na frontu. My jsme tam jezdili v záležitosti o něco prozaičtější. Sledovali jsme první krůčky rodící se motoristické disciplíny, autokrosu.

Buggy Františka Mráze s motorem Tatra a zadní dvojmontáží motokrosových pneumatik

Autokrosové zázemí na motolském cvičišti

Postávali jsme u buggin Václava Krále, Jaroslava Povondry a dalších a naslouchali jejich hovorům o konstukcích a o tlumičích, motorech a volbě pneumatik. A že bylo o čem diskutovat, je vidět na fotografiích.

A pak jsem odešel konat svoji nejčestnější občanskou povinnost. Narukoval jsem do Olomouce a odtud jsem byl ještě týž den odtransportován do Moravského Berouna a tak mě duch motorismu doprovázel i na vojně. Pravidelně jsem s Pragou V 3 S absolvoval trať Ecce Homo. Když jsem byl s definitivní platností převelen, ocitl jsem se na zbytek služby v Náměšti nad Oslavou a tam jsem, až na výjímky, se stejným náčiním zdolával Zámecký kopec.

Jen posledních čtyřicet dnů vojny jsem se, coby aktér cvičení vojsk Varšavské smlouvy, ocitl na severovýchodě Polska, kde se zrovna v červnových dnech………

Jak vidíte, byle moje životní sudba u pomyslné kolébky jednoznačná.

PS : u trati některé ze skoro zapomenutých rallye brzy nashledanou.

Jiří Fryje - eWRC.cz

Ve dnech 24. a 25. února pořádá ASK Praha již třetí ročník jízdy pravidelnosti Historic Kokořínsko, jejímž centrem bude opět zámek Lobeč, známý z červnového Veteránského rojení. V těchto dnech se již připravuje trať, která bude opět atraktivní. Jediným otazníkem je počasí.

Historic Kokořínsko 2012 je jízda pravidelnosti historických osobních automobilů vyrobených do roku 1985. Automobily mladších ročníků se mohou přihlásit jen po dohodě s pořadatelem. Všechny automobily musí mít platnou SPZ, zelenou kartu, technickou prohlídku a splňovat všechny podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. 
Řidič musí být starší 18 let a vlastnit platné řidičské oprávnění. Výměna řidiče i spolujezdce je během soutěže možná kdykoliv. 
Trať bude rozdělena do tří etap s celkovou délkou cca 300 kilometrů a pojede se podle šipkového itineráře po silnicích II. a III.třídy. Přihlášky je třeba odeslat do 31.ledna včetně zaplacení vkladu a jejich počet je omezen na padesát. Pokud se do té doby nepřihlásí minimálně 35 posádek, potom bude nucen pořadatel soutěž zrušit. Tak byste neměli váhat a už dnes poslat přihlášku včetně vkladu 1900 Kč (na dnešní dobu opravdu lidový). Kromě itineráře, startovního čísla a označení na auto totiž zahrnuje večeře pro dvě osoby v pátek i v sobotu a občerstvení v sobotu. Na jiných podobných soutěžích zaplatíte třeba 3500 Kč a dostanete pouze itinerář. 
Na celou trať bude stanoven jízdní průměr do 40 km/h. V každé etapě budou zařazeny zvláštní zkoušky pravidelnosti s jízdním průměrem do 40 km/h a tajné průjezdní kontroly. 
V pátek 24. února od 17 do 20 hodin je na programu noční etapa. V sobotu se startuje v 9 hodin a první posádka je v cíli očekávána kolem 17. hodiny. Během ní by měli účastníci absolvovat dvě zkoušky v Motorlandu Bělá, což samo o sobě bude jistě hodně atraktivní. 
Jedná se o první soutěž Poháru pravidelnosti, do kterého se započítává ještě Historic Liberec a Historic Jizera. 
Více informací na www.askpraha.cz 

zdroj: www.autokaleidoskop.cz

Už máte doma úžasnou knihu o sportovním životě Ladislava Křečka? V knize se dočtete, že "vojákoval" u nás ve Slaném a naleznete v ní i spoustu fotografií od našeho týmového kamaráda Jirky Fryjeho.