Nádherný článek od jirky Fryjeho
Co formovalo moji motoristickou duši.
Odjakživa bydlím v Praze Břevnově, a to už pár desítek let je. Stávám se pomalu pamětníkem. Teprve nedávno jsem si ale uvědomil, že tato lokalita měla podstatný vliv na zrod mého celoživotního zájmu. Teda kromě o maličko staršího kamaráda Karla. Břevnov a jeho nejtěsnější okolí býval v dobách mého jinošství motoristickou Mekkou Prahy.
Kousek od domu, kde jsem bydlel, byla takzvaná Cihelna. Oficiálně se to místo jmenovalo Na Panenské, ale co je nejdůležitější, jezdil se tam závod motocyklů do strmého vrchu. Kdykoliv jsme zaregistrovali zvýšenou činnost v okolí tohoto šedesát metrů dlouhého a velmi příkrého kopce, ochotně jsme na sebe brali riziko domácích sankcí a zákaz nezákaz jsme upalovali pozorovat přípravy. Již tak těžko pokořitelná trať se dělala ještě nesjízdnější několika příčnými překopy. Až k vrcholu jí lemovaly dvě řady, po metru od sebe vzdálených praporků, které vymezovaly její šířku a sloužily jako počítadlo dosažených metrů. Když nás některý z pořadatelů nechal, abychom mu podali krumpáč, nebo zapíchli na místo, které nám ukázal, jeden z praporků, cítili jsme se stejně, jako bychom v závodě zvítězili. Tam jsme se poprvé setkali se jmény, jako Oldřich Hamršmíd, Ervín Krajčovič, Vlastimil Válek, Petr Dobrý, ale taky František Šťastný. Ten si na tohle klání odskočil z okruhů. A protože František uměl za každými řídítky a na každém povrchu, byl součet jeho metrů, dosažený ve čtyřech jízdách, dost vysoký na to, aby za sebou nechal nejednoho terénáře. Tenhle závod pravidelně vysílala Československá televize.
Na druhou stranu od domova nás častěji lákalo burácení plochodrážních motorek. Extraliga se na Rudé hvězdě na Markétě jezdila přece jen častěji a trénovalo se. Koukali jsme celé hodiny na nácviky startů a naklopení motocyklu do zatáčky a domů se vraceli jak horničtí učni po praktické výuce. Pamatuju na Luboše Tomíčka, který později tragicky zahynul. Na jeho počest se začal každoročně konat, vždy den po pardubické Zlaté přilbě, memoriál, nesoucí jeho jméno. To už byl podnik světové úrovně, kterého se dodnes zúčastňuje plochodrážní elita. Na jednom z ročníků se mi podařilo dostat se do depa a sesbírat autogramy těch opravdu nej. Ole Olsen, Ivan Mauger, Jiří Štancl, nebo Miloslav Wrener jsou jména, která napsala kus historie plochodrážního sportu.
Plochá dráha na Markétě
Na 1. nebo možná 9. května se na Strahovském stadionu jezdíval motokros, kterému vévodila překážka zvaná Velbloud a jednou se zde konala dokonce i plochá dráha. Ta se zde ale už dříve, po skončení války, jezdila. Hvězdou tehdejších bitev v oblacích prachu byl František Juhan. Před válkou bydlel na Malé Straně, stejně jako moje tehdy asi čtyřletá maminka. Po vítězném tažení přijel domů, jak se říká “ po ose “, se zlatým věncem na krku, maminku posadil na řídítka a objel s ní čestné kolečko po Plácku.
Strahov byl, kromě Spartakiád, kam můj tatínek chodil časně ráno nakupovat do stánků, hlavně Strahovský okruh. Díky tatínkově nespavosti jsme tak měli tranzistorové rádio, umělohmotné perlové korále, nebo třeba pomeranče, protože Spartakiády byly provázeny demonstrací úspěchů socialistického hospodářství. Díky okuhovým závodům pak první motoristické prožitky. Zvuky vytáčených motorů v klesání k Malovance bylo slyšet až dolů do břevnovského dolíčku. To byl pro nás s Karlem signál k další dobrodružné výpravě. Závody to bývaly kombinované a my jsme s otevřenými pusami sledovali z pískovců nad klesající částí trati, nebo z dřevěného mostu nad silnicí mezi hřišti na Puši, řítící se automobily a motocykly a dokonce i sidecary. Kdo seděl za jejich volanty a řídítky jsme nevěděli a nijak nás to netrápilo. Hypnotizovala nás rychlost, kterou kolem nás prolétávaly, kvílení pneumatik a burácení motorů. Až později, když jsme pozorovali Vladimíra Hubáčka na Lotusu a Václava Bobka na boleslavské ef trojce, jak bojovali s blyštivě stříbrnou formulí Heinze Melkuse, jsme věděli, že tady svoje stopy nagumoval třeba závodík Vlček se svojí Magdou. Tu zkonstruoval na jednom pražském dvorku, aby jí musel znovu rozebrat, protože celá se nevešla do průjezdu. Pak ji před domem zase složil a jel pokořit soupeře na některý z okruhů.
Ford Capri posádky Chlup – Hrodek na trati Rallye Berounka
O něco výš a o několik roků dál, se na strahovské pláni, v místech, kde stojí retranslační věž, startovala a měla cíl Rallye Berounka. Její rychlostní zkoužky zavedly startující na silničky Karlštejnska a také na trať o mnoho let později vzniklého Pražského rallye sprintu, do Radotína.
Škoda 110 L rallye s neobvyklým umístěním chladiče
Ob jeden dům od nás bydlel okruhář Antonín Tvrdý. Startoval s Alfou Romeo 1300 GT a občas ji připravoval ve dvoře a my jsme přes plot jeho počínání sledovali. Pro denní potřebu používal Alfu Romeo Giulii a já se odhodlával poprosit ho, aby mě v ní svezl. Nikdy to odhodlání ve mně ale nedozrálo.
Z nedaleké Parléřovy ulice vyrážel na okruhy a vrchy, s Renaultem R 8, naloženým na nákladním autě, Jiří Hák. Milovali jsme jeho podvečerní testování na tehdejší ulici Pionýrů. Směrm k Markétě auto ohřál a ve směru opačném si pak ověřoval, zda jsou předstih a bohatost nastaveny na optimální hodnoty. Zvukový projev jeho vozu byl doprvázen neméně hlučnými projevy nevole z úst našich maminek, ale pro nás to byly chvíle blaha.
Jiří Hák a Renault 8 Gordini na trati závodu do vrchu Zbečno – Sýkořice
Pět, nebo šest stanic tramvají číslo osm, to podle toho kde jsme nastoupili, nebo delší procházka, a byli jsme u stadiónu Sparty na Letné, ale taky pár kroků od Technického muzea. Tam naše cesty končily pravidelně nejméně dvakrát v měsíci. Pokaždé jsem fascinovaně hleděl na dvanáctiválcový monopost Mercedes-Benz W 154 po Rudim Caracciolovi.
Škoda 120 posádky Jelínek – Kvaizar z roku 1972
A na Spartě nás nezajímal fotbal, ale Rallye Praha a v roce 1974 i Rallye Škoda, které se odtud startovaly.
Šimek – Landecký a vzorově připravená Škoda 100
Trať prvně jmenované vedla do okolí Křivoklátu a já jsem se tehdy dostal na rychlostní zkoušku v blízkosti Skryjí. Na klesajícím šotolinovém úseku, zakončeném průjezdem potoka, jsem jednoho teplého podvečera v roce 1972 sledoval Vladimíra Hubáčka, Karla Trojana, Václava Pecha, dnes staršího a spoustu dalších, nadšených soutěžáků.
Legenda motoristického sportu Vladimír Hubáček a Alpina A 110
Posádka Trojan – Šlemín a Wartbutg 353
Václav Pech starší a Škoda 1100 MB ve třídě B5
Fiat 128 coupé 1300, tehdejší štika rallye a vrchů. A štika patří do vody…
Fiat 850 se na tratích rallye objevoval jen zřídka. Tenhle patřil, pokud se nepletu, Petru Martinovskému z Karlových Varů
O dva roky později pak pod tribunou letenského stadionu probíhala přejímka pražské větve hvězdicové jízdy prvního ročníku Rallye Škoda a premiéra vozů Škoda 180 a 200 RS.
První ročník Rallye Škoda a mladoboleslavký "Stratos"
Za motolskou nemocnicí bývalo vojenské cvičiště. Zmínka o něm je už ve Švejkovi. Tam jezdil feldkurát Otto Katz žehnat plukům, odjíždějícím na frontu. My jsme tam jezdili v záležitosti o něco prozaičtější. Sledovali jsme první krůčky rodící se motoristické disciplíny, autokrosu.
Buggy Františka Mráze s motorem Tatra a zadní dvojmontáží motokrosových pneumatik
Autokrosové zázemí na motolském cvičišti
Postávali jsme u buggin Václava Krále, Jaroslava Povondry a dalších a naslouchali jejich hovorům o konstukcích a o tlumičích, motorech a volbě pneumatik. A že bylo o čem diskutovat, je vidět na fotografiích.
A pak jsem odešel konat svoji nejčestnější občanskou povinnost. Narukoval jsem do Olomouce a odtud jsem byl ještě týž den odtransportován do Moravského Berouna a tak mě duch motorismu doprovázel i na vojně. Pravidelně jsem s Pragou V 3 S absolvoval trať Ecce Homo. Když jsem byl s definitivní platností převelen, ocitl jsem se na zbytek služby v Náměšti nad Oslavou a tam jsem, až na výjímky, se stejným náčiním zdolával Zámecký kopec.
Jen posledních čtyřicet dnů vojny jsem se, coby aktér cvičení vojsk Varšavské smlouvy, ocitl na severovýchodě Polska, kde se zrovna v červnových dnech………
Jak vidíte, byle moje životní sudba u pomyslné kolébky jednoznačná.
PS : u trati některé ze skoro zapomenutých rallye brzy nashledanou.
Jiří Fryje - eWRC.cz