Z nebes zpátky na zem aneb Historic Liberec je za námi.
V pátek odpoledne čekáme na oranžovou střelu z Plzně. Ve čtyři hodiny je tady, přijíždějí Mrazíci. Se Zděndou jsme už válečně naladěni a všichni vyrážíme směr Liberec, dobýt další body v seriálu pravidelnosti historických vozidel v letošním roce. V zatáčkách směrem na Dubou pozoruji ve zpětném zrcátku nervózního řidiče obstarožního Fiata, který mě nemůže a nemůže předjet. Když se mu nakonec tento manévr povede, cosi na mě gestikuluje. Asi ve smyslu, že tu mojí káru línou a pomalou těžko nechají projít příští VB kontrolou. Mě ale nevyvedl z koncentrace a s klidem anglického gentlemana mu ukazuji svůj zvednutý prostředníček. V půl osmé večer jsme v Liberci a vyrážíme nasávat atmosféru do středu města.
Attilio a Eva v nových kombinézách
V devět ráno stojíme na startu u automuzea v pivovaru ve Vratislavicích. S úsměvem nás vítá Milan Bumba a my jsme zvědaví co si na nás zase vymyslel. Vítáme se s železnobrodskejma, kteří přijeli jak jinak, než se svými tisícovkami MB. Honza Hudskej upravil design své škodovky tak, že teď už vážně nevím, která je která. Přijíždí taky Attilio Škvor s Evou Kubátovou v nových týmových kombinézách se znakem Lancia. Se Zděndou jsme se shodli, že jim to moc sluší, ale Evě teda víc. S jedničkou na našem Mercedesu vyrážíme jako první a hned nás čeká stoupání na Ještěd. Méďovi tyhle kopce moc nejdou a taky se do nich nehrne a nedonutí ho ani rozvášněná smečka Saabů za volanty s Jirkou Hladíkem a Jardou Malíkem. První etapa končí na koňské farmě, kam jsem se moc těšil, poněvadž nás tam čekal oběd a já už měl děsnej hlad. Tady zjišťuju, že je obrovská výhoda jezdit s jedničkou, protože nikde nečekáme frontu na jídlo. Druhá etapa nás zavádí do Bílého Potoka, kde je muzeum leteckých motorů. Tam mě nejvíce zaujala váha, na kterou jsem vlezl a myslel jsem, že se tam se mnou váží i nějaký ten letecký motor. Z muzea startujeme na náročnou etapu do kopce na horskou chatu Smědavá, kde nás v cíli čeká ještě sníh. Po dojetí všech na vrchol, startujeme zpět z kopce a musíme zajet stejný čas. Nejrychleji z kopce dole byli kluci Hlavatých, kteří to zvládli za 4,5 minuty. My jeli jednou tak dlouho. Po výborném guláši, který byl k večeři, vyrážíme zpět do cíle k automuzeu. Večer už necouráme po místních hospodách, ale trávíme ho na pokoji s Mrazíkama, Alešem a Jarkou Hodoušovic, kteří se k nám po mém naléhání přidali. Probíráme u vína dovolenou v NDR a rychlost řítícího se Trabanta Hlavatých z kopce dolů do Bílého Potoka.
Smečka Saabů v klidu
Začíná druhý a rozhodující den bitvy o Liberec. Vyrážíme jako první do lyžařského areálu ve Vestci, kde Milan namotal dva měřené úseky. A tam přišla moje osudová chyba, kterou vyrobím tak jednou, maximálně dvakrát za deset let a najel jsem do fotobuňky o 1,9 vteřiny později. Nepřál bych Vám vidět pohled Zděndy, který byl asi tak stejný jako mého tatínka, když jsem ve čtvrté třídě přinesl dvojku z chování. Po obědě v Hodkovicích startujeme do poslední etapy soutěže. Držíme se na pátém místě a tak jsme rozhodnuti s tím ještě něco udělat. Bohužel, neudělali jsme vůbec nic. Pět prvních posádek od sebe dělí 10 trestných bodů, což znamená rozdíl jedné vteřiny v celkovém počtu osmi měřených úseků.
Milan v akci
Vítězí absolutně Jiří a Renata Vítkovi, ostřílení to matadoři našeho klání. Na druhém místě Aleš Urban a Honza Žlábek, kterým jsme slibovali odvetu za Kokořínsko, ale nepovedla se a na třetím místě Attilio Škvor s Evou Kubátovou asi jim pomohly ty nové kombinézy, ale spíš to měla Eva výborně vošéfovaný. Velkou radost nám udělali Mrazíci, Venda s Hankou, kteří vyhráli svoji kategorii „F“ a vezou si pohár. Na nás zbylo opět páté místo.
Historic Liberec je za námi a nám se definitivně vzdálila naděje na obhajobu titulu a tak se budeme snažit probojovat alespoň do první trojky i když v současný době to bude hodně těžký, poněvadž nejméně deset posádek je schopno trefovat se do půl vteřiny na fotobuňce. Proběhly i některé debaty, jak se to mělo udělat a nebo nemělo udělat, ale já se toho nezúčastňuju, neboť z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké připravit nějakou soutěž. Takže Milane díky za pěknej víkend.
Libor