Stopou slánského Oriona
Tak jsme v úterý o svátek jeli pohodovou jízdu veteránem s názvem Stopou slánského Oriona. Po zimě jsem nastartoval s velkou slávou svoji stopatnáctku a kupodivu chytla pěkně a světe div se, nic z ní ani neteklo. Už v pondělí odpoledne přijeli Venda s Hankou z Plzně, takže večer jsme vyrazili na pívo a docela nám pěkně zachutnalo. Večer volá Karlík Vodochodskej, jestli někam druhý den nejedeme a tak jsem ho zlákal do Velvar a on mi za to zlanařil spolujezdce. Takže Zděnda se nevezl v Mercedesu, jak je zvyklej, ale kodrcal se s tím jeho Trabantem. No byli tam pěkně našlapaní, ale dobře mu tak. Celý týden předtím přemlouvám Áju, že pojedeme dobově oblečený a ta nechtěla ani slyšet, že prý nebude po Velvarech běhat jako strašidlo. Stejně jí tam nikdo nezná. Nakonec tedy ustoupila, když jsem jí pohrozil, že za trest zůstane doma a nepůjde ven. Musel jsem jí slíbit, že nás tam bude takhle voháklejch určitě víc. Ale byli jsme tam sami. Ráno oblékám svoje diskotékové sako tmavočervené barvy a manžestráky z konce 80tých let, které se mi nějak za tu dobu smrskly, ale podle všech mi to moc sluší a já samozřejmě věděl že nekecaj.
Ještě ve Slaném se k nám přidávají Ota s Janou a jejich jednadvacítkou Volhou a taky Honzikové, kterým půjčuju jako správný tatínek a strýček svoje piano a razíme směr Velvary. Tam přijíždí ještě Tonda se Světlanou a jejich pěkným bavorákem.
Po startu vyrážíme na první kontrolu, která je ve Slaném na náměstí. Jízdu po prkně pravými koly zvládáme všichni beztrestného bodu a pokračujeme dál. Ve Stehelčevsi nám ukazují na 10 vteřin desku s deseti předměty a pak je musíme všechny vyjmenovat. Já jich říkám osm, ale plzeňskej Venda mě trumfuje a říká jich devět. Tady naši Honzíkové zaútočili na poslední místo, které zdárně udrželi až do konce závodu. Neřekli ani jeden. Projíždíme Okoří, kde se nás ptají na tři jména z máchova Máje. Vzpomínám si na svá školní léta a sypu z rukávu Hynku, Viléme, Jarmilo. Pozor ve škole ale asi dávali všichni z naší party, pač to věděli taky. Naši Honzikové opět zaperlili. Nejenom že zabloudili, ale neřekli ani jedno jméno. Ale na facebooku to jsou výřeční až až. Cestou zjišťujeme s Ájou, že jsme ztratili jízdní výkaz. A kdo za to může? Ája! Přijíždíme na zámek do Nelahozevse a přichází Zděnda s naším jízdním výkazem, kterej mi ale po telefonu dvakrát zapřel. Trochu mi chtěl podusit, což se mu povedlo. Zapomněl jsem ho totiž u něj v Trabantu. Vůbec nevím jak se tam dostal. Tady odpovídáme na další tři otázky ze kterých nevím jen jednu. A to kolik je polí na šachovnici. Toník zázračně přichází na to, že 9x9 je 64 a otázku zodpovídá dobře. Máme celkově tři trestné body. Venda s Hankou dva body, Ota s Janou taky dva trestný a trabanťáci Karel se Zděndou jich mají šest, takže nás již nemůžou ohrozit. Rekord soutěže si opět připisují oba dva Honzikové, kteří nezklamali ani tady a mají plný počet 16 trestných bodů. To už se nikomu jinému nepovedlo. Odcházíme do místní restaurace na břehu Vltavy s honosným názvem Marina Vltava na oběd. Kdybych si radši chytil kapra ve vodě a udělal na ohýnku, měl bych jídlo připravený mnohem dřív něž od toho rychlíka v kuchyni, co si říká kuchař. Asi vaření a rychlost přípravy jídla nebyla jeho oblíbená parketa, takže se všichni těšíme do cíle na klobásu. Naší kategorii a absolutního vítěze vyhrává Venda s Hankou z Plzně, kteří tak totálně vykradli Velvary.
Libor
fotogalerie zde.