Starý, ale hezký článek od Jirky Fryjeho

01.12.2012 11:12

 

Návštěva garáže pana Pavla M.

Pro nás, oktanově závislé, jsou návštěvy motoristických podniků nutností. Potřebujeme nasávat atmosféru dění. Potřebujeme se zaposlouchat do zvuků, které vyluzují koně spoutané pod kapotami závodních aut prostřednictvím laděných výfuků. Potřebujeme načichnout odérem spáleného oleje a tím nemyslím toho u stánků s klobásami. Hořící spojkové, nebo brzdové obložení je pro nás vůní Davidoff Adventure. A co si budeme nalhávat, potřebujeme odměnit unavené čivy pohledem na sličné hostesky. Z toho všeho vzniká mix naší pravidelné, nezbytné dávky.

Co když ale není dávka k mání? Mysl i tělo se otřásá křečí z nedostatku opojení a v kalendáři motoristických akcí jsou nepopsané řádky. Absťák nás tíží víc, než betonový panel. Kde shánět, kam se obrátit o pomoc? Někdy osud zařídí, že je v našem blízkém okolí motoristické muzeum. Jeho návštěva bývá východiskem z nouze. Mě pomohlo letos třikrát. Mille Miglia v Brescii, Muzeum okruhu Spa – Francorchamps ve Stavelotu a Maranello Rosso na okraji San Marina. Všechny tři instituce mně poskytly dávku dostatečně silnou na několikadenní přežití.

Co když ale není v okolí takové, první pomoc poskytující zařízení? Benzín do žíly? To určitě ne. Většina z nás má ale nějakého známého, závodně motoristického aktivistu. A takový aktivista má jistě jako podpůrný prostředek svojí činnosti k dispozici dílnu nebo garáž. Že návštěva takového objektu poskytuje chybějící látky v našem krevním oběhu, o tom jsme se přesvědčili nedávným pozváním od Pettera Solberga. Jenže Norsko je daleko a Peter bude těžko k zastižení a pak, kdo ví, jak se řekne norsky „ Jsem na kříži, prostě to potřebuji ! “ Bude lepší hledat v českých luzích a hájích. Já mám to štěstí, že za kopcem od mého bydliště provozuje svojí živnost Pavel M. Pavel jezdil v osmdesátých letech oblastní automobilové soutěže na sedadle spolujezdce v jedničkovém Golfu a pracovali jsme spolu v jednom podniku. Pavel chtěl ale víc a tak se po dlouhých peripetiích se socialistickými úřady stal v polovině roku 1989 jedním z prvních podnikatelů v daném oboru.

Po letech práce vypiplal svojí firmu tak, že mu začal zbývat čas na jeho koníčka a tím je závodění v kategorii historických aut a obdiv k francouzským vozům spadajícím rokem výroby do této skupiny. Snaží se o vytvoření takového malého, privátního muzea. A protože má na něj prostory přes dva další kopce, pozval mě nedávno na wellness prohlídku, nebo li na ozdravný pobyt. Potkali jsme se náhodou a když uviděl, v jaké stavu jsem po několikaměsíční abstinenci, podal mi pomocnou ruku.A protože je to charitativně smýšlející člověk, nechal mě poskakovat s fotoaparátem v ruce, abych si mohl vytvořit zásobu pro případné domácí ošetření. Nemám nyní nouzi a tak se s trpícími rád podělím. Zapumpujte si a jdeme aplikovat.

V budoucnu plně funkční exponáty jsou zatím z valné většiny v nálezovém stavu. Přesto mnohý z nich radostně zabublá po prvním otočení klíčkem. S některými přijel Pavel z místa jejich původu po ose. Dlouhé putování po Francii s cílem přivézt Alpinu A 110 skončilo až kdesi v Bulharsku. V garáži pod horami skončila i záloha a Pavlovi zbyly tři týdny čekání. V těch se po nocích zabýval myšlenkou, jak dalece vážně myslel majitel Alpiny ujištění, že jí doveze na adresu, kterou mu nadiktoval. Z bezesných nocí ho vysvobodilo zahoukání nákladního auta pod okny. U zadní registrační značky mělo cedulku s písmeny BG. Zní to neuvěřitelně, ale bylo to tak. A když se o této anabázi dozvěděl Pavlův přítel a veliká osobnost naší rallyeové historie, celá akce se zopakovala , protože v bulharské garáži stály původně Alpiny dvě. Někde na počátku jejich putování na Balkán by se docela jistě dalo najít jméno Ilja Čubrikov. Pamatujete?

Dříve než dojde na renovaci exponátů, musejí se zrenovovat prostory, ve kterých našly svůj domov. Druhá etapa je v plném tempu. Prach ze stavby pokrývá vše a auta proti němu chrání igelitové fólie. Tedy trochu chrání. To vše propůjčuje celé hale mystický nádech a nutí chodit se zatajeným dechem. Dílem z okouzlení a dílem z nutnosti chránit své plíce.

Pavel má život naplánován do sto dvaceti let a tak není důvod k obavám, že by svoje plány nestihl zrealizovat. Já mu k tomu držím všechny palce a příležitostně ho budu chodit kontrolovat. A po shlédnutí jeho miláčků se s těmi palci třeba přidají i někteří z vás. Bude to přece krásné, až je budeme potkávat na závodních tratích. 

V tichém souladu tu vedle sebe odpočívají Renault Dauphine a R 8 s kolečkem se sutí.    

V koutku, pod igelitovým závojem stojí sama samotinká mezi cizinci, ale její čas ještě přijde.     

Stačí však fólii maličko poodhrnout a nemohu nevzpomenout na “ Krásu bez závoje “, nočního to programu jednoho pražského kabaretu za panování dr. Gustáva Husáka neblahé paměti.    

To aby byla sada úplná. Kdyby tak tento furgon uměl vyprávět.    

Dauphinu stačí opláchnout, doplnit boční blikač, který je připravený na sedačce a otočit klíčkem.

Za volantem tohoto furgona sedí Pavel a demonstruje, v jaké pohodě ho dovezl po ose z jižní Francie.

Kromě aut na repasi najdete v hale i kousky, které mají tuto náročnou etapu své existence takřka dokončenu.    

Některé z nich už získaly úspěchy na závodních tratích.    

V regálech okolo stěn čekají na svoje uplatnění výrobky jedné nejmenované boloňské firmy.    

Kolikero párů očí sledovalo pozorně tyto přístroje při závodní jízdě už dnes nezjistíme.Víme jen, že brzy další pár přibude.    

Začátek sezóny se pozvolna blíží a co se přes zimu připraví, na jejím startu jako když najdeš.

Zákoutí haly skýtají motoristickým fanatikům potěšující pohledy.    

I další Renault Dauphine připraví po odkrytí fólie oku nic netušícího návštěvníka překvapení.    

Štítek vedle sdruženého přístroje stojí jistě za povšimnutí. Je to součást originálního celku.    

Nedávno přišel z Francie díl, jehož vybalení zavdalo důvod k malé oslavě. Poznáte o jaký se jedná? Já jsem tu hádanku nerozluštil. Pavel mi prozradil, že je to víko motoru na Alpinu 110.    

V jiném koutě stojí motor Lotus. Bude v nadcházející sezóně pomáhat Pavlovi k dosažení rychlých časů?    

Karoserie Renaultu R 8, přední čelo na čtyři světlomety, vestavěný rám a v krabicích okolo díly se značkou Gordini. V dlouhé frontě vozů na repasi stojí prý tento na jednom z čelních míst. Byl dovezen s Anglie v kompletním stavu. Jen sem tam trocha koroze a řízení na pravé straně.    

Bílé pruhy na modrých karosářských dílech jsou neklamnou známkou jejich původu.    

Motor o obsahu 1600 ccm, převodovka a nápis Alpine na hliníkovém víku ventilů. To, do čeho bude v brzké době zabudován, dostává momentálně nový lak. Já už se těším.  

 

Jiří Fryje