Legendy na letišti
Jiří ACHS
Brány slánského plochodrážního stadionu se začátkem listopadu definitivně uzavřely, aby jeho ovál mohl nabrat síly a dobrou kondici do budoucí sezóny. Nastala tak situace, která ani trochu nehrála do karet šéfovi Historic teamu Slaný, Liboru Břížďalovi, a už vůbec nekorespondovala s jeho plány na uspořádání dalšího z řady závodů automobilů na ploché dráze. Jenže entuziasmus tohoto člověka, uhranutého snad samotným Velkým Mogulem, patronem všech motoristů, nezná mezí. Proběhlo několik krátkých jednání a na světě byl první ročník Rallye Show v Panenském Týnci.
Místní letiště, přesněji jeho obslužné komunikace, tak byly po delší odmlce zase jednou smysluplně využity. Zájem o kvalitní svezení na čas projevilo tolik soutěžících, že nad seznamem přihlášených musel být z kapacitních důvodů ještě před jeho oficiálním uzavřením vyhlášen stop stav. O něčem takovém si mnozí pořadatelé vrcholných automobilových soutěží nechávají čas od času zdát. V neděli 16. listopadu, v předvečer oslav 25. výročí svržení totalitní moci, kdy její dosavadní představitelé byli tehdy u kormidla průmyslu, obchodu a financí vystřídáni novými komunisty a vysokými důstojníky zrušené státní tajné bezpečnosti, zaplnilo depo závodu šedesát devět závodních strojů. Před jejich krotiteli stála výzva v podobě čtyř měřených jízd a v každé z nich absolvování dvou okruhů náročné, takřka dva tisíce metrů dlouhé trati. Když se s prvními slovy rozpravy spustil hustý déšť, bylo jasné, že scénář závodu je napsán tak, aby divákům poskytl atraktivní podívanou a samotným aktérům dramatické, ale naprosto bezpečné okamžiky za volantem jejich rychlých vozů. Letištní plocha má totiž oproti plochodrážnímu stadionu z hlediska bezpečnosti jednu neocenitelnou výhodu. Kromě starých pneumatik a balíků slámy vytyčujících trať, není do čeho narazit, čímž se značně snižuje riziko nebezpečí úrazu. Přesto byl ale k dispozici sanitní vůz. On i jeho posádka zůstaly bez práce.
Mezi startujícími se objevila taková jména, jako Oldřich Gottfried, Jiří Webinger, Pavel Šofr a mezi diváky bylo možné potkat Václava Civína nebo Zdeňka Ponce. Ti všichni jsou velmi výrazně zapsáni v historii československých automobilových soutěží.
Samotný závod proběhl i přes epizodní protesty prchlivých jedinců, kteří se ve výsledném čase cítili být poškozeni posunutím pneumatiky, či slaměného balíku autem jedoucím před nimi, bez zádrhelů, komplikací a tedy hladce. Výsledky už všichni dávno znáte, ale o ty přece až tak dalece nešlo.
Před námi je dlouhá zimní přestávka a až s otvíráním studánek se znovu otevřou i dveře dílen a garáží a z nich vyjedou vozy, které v čase, kdy motory mlčí, podstoupí ozdravné kůry. Nebo že by…….?
Uvidíme, zda Libora, neúnavného organizátora, hybnou páku a já se to nerozpakuji říct, Ecclestonea slánského motorsportu, neposednou hříšné myšlenky. Vždyť mnozí ze zúčastněných pamatují doby, kdy se u nás závodilo i v zimě a sníh prášil za “kočáry“.
Možná bude některý z bossových tajných nápadů odtajněn 14. prosince v kvíčské Sokolovně. Nechme se překvapit.
©Jiří Fryje
Jiří WEBINGER
Olda GOTTFRIED