Krásný víkend na Dlouhé Louce

02.09.2012 12:16

článek aktualizován o nedělní zavod!

Na Dlouhou Louku přijíždíme v pátek na večer a jsme už docela jak velkej závodní team. Táhnu si svojí škodovku na vleku a za mnou táhne Libor mladší druhou škoduli, tentokráte zapůjčenou od Honzíka, protože ten musel jít v sobotu do rachoty. Ale to bylo kibiců než mu jí půjčil. To byste měli slyšet. Hledáme příhodný místo na zřízení našeho parc-fermé, protože ráno přijede další část našeho týmu a to Olda Kocál, Honza Brabec a Petr Václavík. Stavíme přístřešek k našemu Sprinteru, který jsme si i sami vyrobili. Sundáváme auta z podvalníků a pádíme ke stánku, protože chuť na pívo je už veliká. Jelikož s mladším Liborem jezdí celej jeho fanklub, musíme si sebou vozit i stůl a lavice a to se nám tentokráte vyplatilo. Ve stánku U Zahrádků už je plno. Vítá nás pan řídící Vláďa Krejčí, který se na nás směje a moc se na naší partu těšil, protože mu platíme startovný. Koukám kdože to tam točí to pívo a on Milan Zahrádka, ale popravdě moc mu to nejde. Taky za to dostává od sestry pěkně vynadáno. Radši ať jezdí tou odtahovku, to mu jde dobře. Přichází Luděk Bursa s jeho kytarou na kterou fakt pěkně hraje. Je asi půl dvanáctý, tak jdeme spát. Přeci jenom ráno začínají tuhý boje.

Slánský parc-fermé

 

   V půl osmý ráno někdo buší na auto. Zbytek naší výpravy je tady. Honza Brabec konečně přiváží nějaký jídlo tak zasedáme ke stolu a snídáme. Začínají první dvě tréninkové jízdy. Dlouhou Louku už jsme jednou jeli, takže si jí i docela pamatuju. Všichni slaňáci jedeme v pohodě. První závodní vítězím. Zajíždím čas 3:48.29, Petr jede 3:48.87, Libor mladší dojíždí za námi a dává za pravdu Honzovi, že už to opravdu moc nejede. Ale nevzdává a všechny tři jízdy dojíždí. Druhou jízdu chybuju a dostávám od Petra 2,5 vteřiny. Musím změnit taktiku boje a hlavně nechybovat. Na startu třetí jízdy jsem soustředěnej jak Bára Špotáková před vítězným hodem. A povedlo se. Třetí jízdou strhávám vítězství na svojí stranu. Od začátku sezony bojujeme s Petrem o desetiny vteřiny a asi tomu tak bude až do konce. Ovládáme třídu H do 1400 a jsme všichni tři slaňáci na bedně.

   Kdo myslíte, že se pere mezi sebou na trati v šestnáctistovkových historicích? No jasně, Honza Brabec a Pepík Bláha. Já už ani nevím co o nich napsat. Všechno už jsem tady vykecal. Snad jen to, že Pepa Bláha se pomalu stává nedílnou součástí našeho týmu a nedivil bych se, kdyby se chtěl přestěhovat do Slanýho. Tentokráte vrací Honzovi porážku z Telnice a vítězí.

                                 Bláha, Brabec, Arazím                                                              Kámošácí

 

   Ale pozor v ST do 1400 se přepisují dějiny. Oldík Kocálů se svým Nissanem premiérově na bedně. Sice je o něco pomalejší než Zděnda Veselý, ale je z toho druhý místo. Olda už ví, jaký to je když mu tleskají davy a skandují jeho jméno. Jsem fakt zvědavej kam si pověsí tu krásnou plaketu.

   Končí sobotní soutěžní den, pro nás to byly medailový žně, protože všech pět nás stálo na bedně. Musím poděkovat svému věrnému fanklubu, který stál u kostela a při každém průjezdu mně aplaudoval. K večeru odcházíme ke stánku, kde už hraje kapela a začíná zábava. Sobotní večer je výbornej hlavně tím, že získáváme nový kamarády. Jako třeba Vláďa a Věra Filipovi, kteří v neděli ochotně vozí skoro celou naší rodinu.

Anička a Věra

 

Libor po příjezdu s Vláďou říká, že to bylo fakt teda něco. Musím ale uznat, že i Věra je pekelně rychlá a vůbec se s tím „Mišákem“ nemazlí. To může potvrdit i Áňa, která s ní letěla po Dlouhý Louce. Skamarádili jsme se s klukama Bursovic, kteří nejen že ovládají mistrně svoje Subaru, ale Luděk je i výbornej bavič. Honzík Susmannů mi vypráví o svých začátcích za volantem a já poslouchám s otevřenou hubou jak malej kluk když vidí vánoční stromeček. Sobotní večer se rozjíždí ve vysokém tempu. Díky kapele, která dobře hraje a díky obveselovacím nápojům, které tečou proudem. V tom přichází krutá zpráva. Došlo pívo,.ze zoufalství pijeme už i nealkoholický, který teda ještě je. Mně se po cestě od stánku staví do cesty živej plot a jelikož nejsem Šemík, tak ho ne a ne zdolat. Na pomoc mi přichází náš Honzík s Vláďou Kohoutem, kteří mi ale moc nepomáhají, protože ji mají sami jak z praku a mají co dělat se sebou. Boj s živým plotem prohrávám.

pan odtahovka a pan ředitel

 

   A je tu neděle. Na přivítání krasného rána zapíjím už jen vodou dva prášky proti bolení hlavy a je mi fajn. Tentokráte mám lehčí pozici, páč jsem ve skupině sám a tím pádem můžu i improvizovat. V jedné zatáčce je hlouček kluků, kteří mně při každém průjezdu tleskají. Mám radost, že se moje jízda alespoň někomu líbí. I já je zdravím blikáním světel. Beru 20 bodů a za víkend jich mám celkově 40.

   V šestnáctistovkových historicích odchází Pepovi Bláhovi motor. Začínají se z něho ozývat zvuky neslučitelné se životem a tím pádem končí. Honza Brabec si dojíždí pro vítězství a myslím si, že je také hodně spokojenej s celým víkendem.

   Při závěrečném ceremoniálu tentokráte místo Waldy rozdávala poháry Hanička Vodičková, takže někteří z nás si to i náramně vychutnali i se sladkým polibkem. Já mám ale z každého poháru takovou radost, že bych zlíbal i dědka Waldu. Z mého pohledu jeden z nejhezčích závodů, odjetej na pěkný trati a úžasně prožitý víkend se spoustou kamarádů kolem sebe. 8. září vzhůru na Komáří Vížku, kde se jede předposlední závod sezony.  

 

Naše chvilka slávy

 

Libor

Fotogalerie zde