Princ Charles by mi záviděl.

25.06.2012 14:03

 

Sobota se stává naším tradičním závodním dnem. Tentokrát jsme vyrazili v 5:30 ráno směr Cínovec. Ze Slanýho vyrážím pouze já s Liborem ml. a v Panenském Týnci se k nám přidávají Olda Kocál, Petr Václavík, Honza Brabec st. a nečekaně i Jirka Hanzal o kterém jsem nevěděl, že vyráží taky do kopců. Po cestě už nám začínají první problémy. Honzovi u Teplic začíná stávkovat jeho jedničkový Golf.

   V depu se snažíme přijít na závadu, ale golfík si postavil hlavu a chvilku se mu do kopce chce a chvilku zase ne. Honza to nevzdává a i s problémy dojíždí obě povinné závodní jízdy a ikdyž nedošlo na avizovaný souboj s Pepíkem Bláhou, přesto končí v šestnáctistovkových historicích na bedně. A to ještě ke všemu dostává cenu pořadatele – krásnou lahvinku. Asi za ten svůj osobitý šarm, kterým vládne. Od nás ale tentokráte vyfasoval přezdívku „víkenďák“.

    Tentokráte jsme vychytali i týmové zázemí v depu. Přivezli jsme si dvě lavice, stůl a dokonce i ubrus s kytkou ve váze. To byl ale nápad, můj. Honzík Brabec jako vždycky nezklamal a vyndal rozemletý maso ve skleničce, k tomu bochník chleba a papriky a tak jsme si krásně hodovali – přímo paráda.

   V ST nad 2000 zápolí už tradičně Olda. Tréninkové a první závodní jízdu Olda jede výborně. Ve druhé jízdě jeho Punto Turbo GT odmítá taktéž spolupracovat a není s ním žádná řeč. Asi si ty auta řekly, že do takovýhleho kopce se honit nenechají. Přesto Olda závod dojíždí.

    Ve skupině ST do 2000 jede pěkně Jirka Hanzal a jeho Peugeot 205GTi. Jirka pěkně sází jednu jízdu za druhou a ve třetí se zlepšil o dvě vteřiny a byla z toho premiérová bedna. Taky Jiřík zářil jak sluníčko na Sahaře.

   Ve skupině H do 1400 jsme jeli tentokráte za Historic Team bez Honzíka jen já a Petr. Startuje s námi a tuhé boje svádí i můj kamarád Luboš Skalický na Škodě 120S z Auto Skaver týmu. Ikdyž jsme cínovský kopec jeli už na začátku sezony, přesto tréninkové jízdy jsou úplně jiné, než bylo svezení v dubnu, kdy pršelo a padal sníh. Tentokráte je teplo, takže nespouštím oči z ručičky teploměru, která si se mnou dost pohrává a neustále mě rozčiluje. Petrovi se po druhým tréninku kouří od levého zadního kola a pořád mu to přibrzďuje. Povolujeme lana ruční brzdy, ale o moc se to nezlepšuje. První ostrou závodní proto vynechává. V této první jízdě si libuju jak mi to pěkně jede a jak jsem šikovnej. Když však kouknu do výsledkový listiny, nevěřím vlastním očím. Luboš Skalický mi dává takovej vobklad, že na to koukám jako tele na nový vrata. V tom přibíhá Petr, že tu horní vracečku jedu úplně na hovno. Můj rozevlátý jízdní styl alá Emil Triner je sice efektní pro diváky, ale neefektivní pro mě. Jsem pomalej. Ale zase na mě lidi nebučej a zatleskají mi. Ve druhý sérii na startu je už i Petr, ale jeho „erko“ není v richtiku. Buben zadní brzdy se pořád hřeje. Já uposlechl Petrovy rady. Je starší, tím pádem i zkušenější, tak jsem musel a najíždím zatáčku pomaleji – osvědčilo se. Už staré moudro praví: “čím pomaleji do zatáčky, tím rychleji z ní ven“. Luboš se sice stále rychlejší, ale už jen o jednu vteřinu. Ve třetí sérii jízd si říkám, že teď už musím. Doposud jsem byl věčně druhej. Vždycky někdo přijel, spráskal mě a zase odjel. Zajíždím nejrychlejší čas, dokonce o deset sekund rychlejší, než ten z první jízdy. Porážím Luboše Skalického, který nenašel na můj drtivý a zničující nápor odpověď. Porážím i mého věčného a tradičního soupeře na trati, jinak velkého kamaráda Petra Václavíka a konečně taky vítězím. Nutno dodat, že Petr jel obě jízdy s velkými problémy se zadním kolem. Tentokráte ale měla potíže s technikou větší část našeho týmu. Jen já a Jirka Hanzal jsme jeli v pohodě. Ale jak jsem slyšel v nekonečném seriálu Ulice, který pravidelně sleduju a jehož jsem velkým fanouškem: „kdo je připraven, není překvapen“. Viď Jiřik. Tímto ze sebe strhávám nálepku věčně druhého a tím pádem korunního prince a myslím, že by mi to záviděl i samotnej princ Charles, pač ten bude zřejmě věčně druhej.

    Odprošuju škodovku, páč dostala na Cínovci neskutečně pokouřit. Jsem rád, že to přestála bez úhony. Pevně svírám pohár za první místo a pociťuju při tom neskutečnou, rozlévající se rozkoš, kterou mi nemůže dát ani moje vlastní manželka, která v noci spí v obýváku, páč jsem si vedle sebe do postele vzal ten velkej pohár. Kluci z krušnohoru odvedli, myslím si, opět skvělou práci, takže celý slánský tým jim tleská. Cínovec je podruhé za námi a před námi 7. července Krupka – Komáří Vížka. Přijeďte se podívat.

Libor

fotogalerie ZDE: